Vždycky jsem dbala to, abych měla vysoké vzdělání. A to nejenom kvůli tomu, bych se mohla pochlubit, ale hlavně kvůli tomu, že mě učení a vzdělávání se opravdu moc baví, takže jsem si řekla, že budu taky asi dobrý student. A taky jsem snila o tom, že budu lékařka anebo právnička. Chtěla jsem studovat hlavně Právnickou fakultu, protože můj otec je právník. Takže jsem samozřejmě chtěla jít v jeho stopách. Jenomže když jsem se potom dostala na Právnickou fakultu, tak musím uznat, že je sem tam opravdu měla co dělat. Protože bylo to pro mě opravdu hodně složité, takže jsem si řekla, že pokud si nenajdu nějaké doučování nebo náhradního učitelé, tak tuto Právnickou fakultu rozhodně nezvládnu.
Opravdu moc mě to vadilo a trápilo mě to. Chtěla jsem opravdu být právnička a chtěla jsem dodělat vysokou školu. Jenomže jak? Neměla jsem vůbec žádné peníze na to, abych si ještě tak platila speciálního učitele, který by byl podruhé všechno kompletně a dopodrobna vysvětlila. Dost mě to mrzelo, protože jsem opravdu chtěla být právnička. Nakonec to dopadlo tak, že ve třetím semestru jsem školu musela opustit, protože navíc jsem peníze na tu školu měla, ale opravdu šlo vidět, že bych žádnou nedodělala. A opravdu bych neudělala žádné zkoušky, takže by to bylo opravdu placení školy na nic.
A byla jsem z toho opravdu nešťastná, takže jsem si udělala jenom vyšší odbornou školu zdravotnickou, se kterou jsem tak trošku spokojená. A jsem ráda, že mám alespoň absolutorium, i když to tedy není Právnická fakulta. Mrzí mě to, ale nedá se opravdu nic dělat. A vzdávání mě baví i nadále, protože se doma učím sama dva cizí jazyky, které mě opravdu moc lákají a baví mě to. A jistě vím, že je tady mezi námi opravdu plno lidí, kteří se moc rádi a dobrovolně učí. Ale taky samozřejmě znám lidi, kteří do školy chodili opravdu jen z donucení, protože je to nebavilo.