Chráněné dílny jsou určeny lidem se zdravotním postižením. Zabývají se různými činnostmi. Nejčastěji výrobou různých rukodělných předmětů. Zajišťují je obvykle různá občanská sdružení či neziskové organizace, někdy obce. Mezi poskytovatelem a uživatelem je uzavřena smlouva, kde je jasně řečeno, za jakých podmínek bude služba využívána. To znamená, v které dny bude klient chráněné dílny využívat. Z právního hlediska ovšem od roku 2012 chráněné dílny neexistují. Byly nahrazeny chráněnými pracovními místy, případně sociálně-terapeutickými dílnami. Přesto mnohé „chráněné dílny“ si svůj název uchovali, protože uživatelé jsou tak prostě zvyklí.
Jedná se o neplacenou službu, není tedy divu, že svého času hodně dílen muselo ukončit, protože nedokázali sehnat potřebné dotace. Jenomže dílny jsou pro lidi se zdravotním postižením velmi důležité.
Pro lidi s hendikepem důležitá služba
Jednak je to připravuje na skutečnou práci. Mnozí lidé, kteří pracují v chráněných dílnách, si našlo práci na dohodu o provedené činnosti. Mnozí lidé si ji nikdy najít nedokáží, ale když se nebudou rozvíjet v rámci těchto dílen, je velmi pravděpodobné, že se nebudou rozvíjet. To povede nejen k poklesu jejich stávajících dovedností a to i tak základních jako je sebeobsluha, ale také k vážným poruchám chování, potažmo i k výraznému zhoršení jejich zdravotního stavu. Velmi významným aspektem chráněných dílen je také socializace.
Lidé s postižením nejen pracují, ale především se schází s druhými lidmi, což je velmi důležité, aby nežili v izolaci. Často se organizují různé aktivity, výlety, opékání, grilování, podpora komunitního života je velmi žádoucí a důležitá.
Bylo by velmi špatné a nežádoucí, kdyby tato zařízení měla být zrušena. Možná se zdají být zbytná, ale kdyby snad měla být plošně rušena, jakou adekvátní aktivitu by pak měli odborníci nabízet lidem s postižením?