Máte-li doma křišťál v podobě krystalu nebo třeba vybroušený do podoby (nejlépe) trojúhelníkového hranolu, můžete na něm podobně, jako se to provádí se skleněným materiálem, pozorovat rozklad bílého (denního slunečního) světla. Sklo je s křišťálem svým složením velmi podobné, základ obojího tvoří křemík a kyslík, ovšem podstatné je, že jde o materiály téměř nebo zcela průsvitné, a s nimiž se bílé sluneční světlo rozloží do podoby duhy.
Křišťál se vám může stát pomocníkem při pochopení významu barev v našem životě. Bohužel jej mnohem lépe chápou naše děti a my se jejich světu tak trochu více či méně vzdálili, a to je velká chyba. Barvy se z našeho života kamsi vytrácí, všimnete si toho např. na ulicích, jak se lidé oblékají (převládá šedá, černá, hnědá, tmavě modrá). Promítá se to i do barev aut, málokdy spatříte karosérii v různých odstínech fialové, vybarvené do bronzova, do zlatova, do růžova, anebo v hráškově zelené či tyrkysové. Auta jsou vesměs bílá, černá, šedá, tmavě modrá a tu a tam červená či bledě modrá.
Vzpomínáte na Daniela Nekonečného? Oblékal se do krásných zářivých pastelových barev a tím nám dal najevo, že duha je všude kolem nás, a že bychom ji měli více využívat a radovat se ze života. A pokud vám naše slova připadají příliš dětinská, choďte častěji do květinářství, do botanických zahrad a do zámeckých parků, kde vás uvítají stovky, tisíce barevných květů.
Napadlo vás někdy, proč rostliny kvetou barevně, a proč nekvetou převážně černě? A proč krásné přírodní minerály hrají všemi barvami od zelené přes oranžovou, k modré a růžové? Příroda kolem nás není nudná, je barevná a vyzývá nás k něčemu podobnému, protože jsme její součástí, a my přitom usedáme v černém tričku, v šedých kalhotách a tmavě modrých ponožkách na šedočernou sedací soupravu. Zkuste se nad tím zamyslet, a pokud máte křišťál v ruce a svítí slunce, pozorujte, jak se v něm láme světlo do barvy duhy, kde není ani šedá, ani černá.